26. dubna 2024 - odpolední vydání
Hasiči prošli peklem
První, či snad nultý ročník soutěže Ježkovo peklo připravili SDH Bedřichov ve spolupráci s SDH Velký Beranov pro sbory jihlavského okrsku a okrsku Karla Vozába. Propozice soutěže byly dost tajemné, a tak žádný ze sborů pořádně nevěděl, do čeho vlastně jde - stejně tak, jako se děje při "ostrém" zásahu. Základnou se stal kulturní dům ve Velkém Beranově.
Cílem soutěže bylo prověřit připravenost hasičů k reálnému zásahu, ať už jde o komunikaci v družstvu, fyzičku či odborné znalosti. Tím se odlišila od soutěží v hasičském sportu, kde už dnes bohužel rozhoduje spíše to, kolik je možné nacpat peněz do úprav mašin a dalšího vybavení, než vlastní umění družstev. V neposlední řadě pak šlo o to se pobavit.
Z pohledu Zborenských hasičů byla soutěž nadmíru úspěšná i přes některé předstartovní problémy. Předně jsme museli nejdříve dokončit vnitřní uspořádání našeho nového auta, den před soutěží jsme zjistili, že nedávno zgenerálkovaná mašina PS12 má nějakou závadu v elektrice, kterou se nám nepodařilo do soutěže ani odhalit, natož vyřešit. Vyráželi jsme tedy se stařičkou mašinou PS8, což mohl být hendicap.
V samotné soutěži startovalo družstvo ve složení 1 + 5 (velitel a 5 členů posádky). 6 lidí byl pro nás také malý problém, protože naše auto je pouze pětimístné. Nakonec jsme se ale do auta vždycky nějak natlačili. Soutěžili tito odvážlivci: velitel Jiří Skořepa, strojník Jarda Pulicar a členové zásahového družstva Vojta Exner, Míra Vodička, Honza Havlíček a Lukáš Havlíček. Zborenští pak dodali ještě 2 členy na pozice rozhodčích. Byli to Mirek Bauer a Michal Kraus, kterým patří obrovský dík, protože si museli vytrpět celou noc v zimě na stanovištích, což bylo možná náročnější, než být soutěžícím.
Vše vypuklo ještě za světla speciální štafetou, která spočívala v tom, že z cca 4m vysoké plošiny šešplhal jeden člen družstva po provazovém žebříku, doběhl pro určený předmět, který přinesl pod základnu a vyšplhal opět nahoru. V tom okamžiku vyrazil na trať další člen družstva. Předměty byly různé a v různé vzdálenosti, například žebřík, 2 C hadice, hasičák, k těžším patřila 80kg těžká figurína. Vyjímkou byl úsek štafety, kde byl lahvový Borec, který se nikam nepřenášel, ale měl se vypít. Vojta po tom dost prskal a i proto mu to asi trvalo tak dlouho :-) Ve štafetě jsme nakonec byli nejrychlejší i přes nějaké penalizace (kvůli obuvi většiny členů, jenže chtěl bych vidět, jak tam lítáme v o 3 čísla větších zásahových botech, co máme k dispozici). Následovala "výplňková" disciplína, nijak nehodnocená (naštěstí), ale o to to byla větší sranda. Celé družstvo předstoupilo před ostatní a prováděli takové ty vojenské povely vlevo v bok, čelem vzad a tak.. No byla to šou, co mám povídat.. Zvlášť, když v některých družstvech většina členů na vojně nebyla (jako v tom našem). Nezřídka se ozývaly výbuchy smíchu na adresu cvičích :-)
Jakmile se setmělo, odstartovala noční část. U píva nebo třeba u filmu v poklidu čekající družstva probudil do pohotovosti los, který určil v časovém intervalu dalšího startujícího. My jsme přišli na řadu cca jako pátí. V tu chvíli jsme věděli, že nás čeká přibližně 60 km cesty s úkoly. Jaké úkoly budou a co nás na nich čeká jsme nevěděli. Přesně jsme nevěděli ani to, kam jedeme. Po losu jsme dostali informaci o požáru v ZŠ Velký Beranov a přesné údaje o místě. Po dojetí na stanoviště z auta mohl vystoupit pouze velitel družstva, který dostal přesné pokyny co a jak. Pak začal běžet čas. Vyskákali jsme z auta, začalo horečné vyndávání techniky z auta, šroubování savic (4ks "starých", zásahových savic), startování mašiny, která se musela nejdřív "nalejt", sestavení útočného vedení, dokonce přes nějaké překážky. Všechno běželo jako na drátku, objevily se drobné chybky v komunikaci, ale zdárně jsme požár uhasili. Trošku jsme se báli, že nás v této disciplíně srazí mašina, která má přece jen menší výkon než "dvanáctky", ale k překvapení všech jsme v této disciplíně skončilli nakonec na druhém místě, což je potěšující. Dostali jsme ještě pokyny o místu druhého úkolu vyrazili na cestu.
Ta vedla do Luk nad Jihlavou. Zadání úkolu proběhlo stejně, pouze velitel dostal informace, začal běžet čas pro plnění úkolu. Tím bylo plnění speciálních protipovodňových pytlů pískem a stavba hráze. I přes to, že jsme to viděli poprvé v životě, poprali jsme se s disciplínou vcelku se ctí.
Další zastávka v Puklicích, hořící dům, na půdě zraněná osoba. Zadání úkolu pouze veliteli, tak jako všude jinde, start. Po žebříku do vikýře, rychlé hledání v haraburdí půdy, nalezena známá figurína, snesení z půdy, konec úkolu. Figurína těžká jako sviňa, snášení po žebříku nic moc, ale zvládli jsme to.
Cesta na Pančavu, technická závada na vozidle. Defekt kola, výměna pneumatiky, kterou jsme museli najít. Malá chybka v komunikaci, nicméně výměna už byla rychlá.
Další zastávka Pístov, vysátí kontaminované vody ze studny. V simulaci to znamenalo vyčerpat 200l sud vody pomocí ejektoru, zařízení, jehož jméno jsme do té doby snad ani neslyšeli a které kdosi přejmenoval na "zahnutý hajzl". Pekelně nepovedená disciplína, několikeré přehazování hadic nám čas zrovna neubralo. Naše nejhorší vystoupení, nicméně úkol nakonec zdárně dokončen.
Zastávka na letním kině, požár vícepatrové budovy, nedostek vody. Výběh schodů s džberovkou (taková ruční stříkačka) a konví vody, uhašení požáru, seběhnutí zpět, stop. Vcelku z naší strany povedená disciplína.
Hybrálec, disciplína barevná hudba. Zesvlečení do spodního prádla, na budíček běží čas, oblékání do zásahového obleku. V okamžiku perfektní úpravy posledního člena stop. Pohoštění pívem, pohodička v Hybrálecké hasičárně.
Další disciplína se odehrála ve Smrčné, kýblování 200l sudu, udělali jsme štafetu, po které putovaly kýble, pak oběhnutí rybníka s B hadicí v náručí, stop. Poměrně podařená disciplína, všichni zabahnění až po uši.
Jedeme do Zborné, zraněná osoba na sjezdovce, zlomenina bérce a lokte, provádíme základní ošetření a rychlý transport do protisvahu na parkoviště. Předání zraněného záchrance spolu s ohodnocením poskytnuté první pomoci. Nějaký ten trestný bod padnul, no :-) Na další stanoviště jsme to vzali přes hospodu, měli jsme žízeň jak pes a taky přes Pávov. Dobrodrůžo pro naše terénní vozido, cesta totálně zničená, všude půl metru bahna, fuj. My jsme projeli, údajně to ale někdo pak zkoušel po nás a zůstal tam zahrabanej..
Stanoviště v Herolticích, záchrana zvířat z hořícího domu. Máme maketu dýchacích přístrojů, vstupujeme do vrat místní hasičárny. Všude kouř, není vidět ani vlastní ruka 30 čísel před očima. Dýchat se v tom dá. S pomocí několika málo baterek co máme pátráme a šátráme. Osla nakonec zachraňujeme, ale pomalu. Čas nebyl nic moc.
Vracíme se na základnu v Beranově, čeká nás dorážka na konec. Vyprahlí z výkonů na trase máme za úkol štafetově sníst každý deset piškotů a pak ke všemu nafouknout balonek až do prasknutí. Piškoty jsou ve vyschlých ústech jak drtiny, Jirka nafukuje balonek oproti ostatním neuvěřitelně dlouho. Vypadá to, že ho ani nenafoukne, nakonec ale naštěstí jo. Čas je špatnej, ale jsme rádi, že už jsme zpět.
Následuje dlouhé pospávání a čekání na návrat posledních startujících a vyhlášení. Vyjeli jsme po 21. hodině, vrátili jsme se před 2. hodinou ranní. Vyhlášení proběhlo kolem 6. hodiny ráno. K našemu údivu jsme skončili na skvělém 3. místě! Očekávali jsme umístění kolem prostředka 16 členného startovního pole, v okamžiku, kdy už bylo vyhlášeno 4. místo a Zborná stále nezaznělo jsme už slavili. Vzhledem k tomu, že jsme něco podobného absolvovali poprvé, některé věci viděli poprvé až při plnění úkolů a že jsme neměli ani žádnou zásahovou zkušenost, si myslím, že jde opravdu o skvělý úspěch. Samozřejmě se objevily větší či menší chyby, ale se vším jsme si nakonec dokázali poradit a je to parádní zkušenost. Soutěž nám ukázala možné slabiny našeho fungování, v našem případě občas vázla komunikace, kdy jsme rychleji dělali než mysleli, což nám v konečném důsledku uškodilo na některých stanovištích, ukázala nám ale také to, že jsme dobrý tým a když je potřeba, dokážeme vzít věci všichni za jeden správný konec. Během soutěže panovala bojovná nálada prošpikovaná tradičními vtípky od začátku až do konce, takže se těšíme na příští ročník!
Myslím, že soutěž jednoznačně splnila účel a byla velmi přínosná pro všechny zúčastněné. Nepříjemné byly prostoje a čekání, občas zaskřípalo něco v organizaci na jednotlivých stanovištích, nicméně je potřeba se na to dívat z toho pohledu, že šlo o první ročník a nikdo nemá s něčím takovým zkušenost. Jsou to detaily a myslím, že takovouto akci v budoucnu zase přivítáme. Jde o zcela něco jiného, než jsou klasické hasičské soutěže a je to myslím mnohem přínosnější. Zatímco v soutěžním požárním útoku je všechno secvičené do posledního pohybu, zde je to také trochu o improvizaci, tak jako u reálného zásahu.
Fotky a přesné výsledky snad ještě přibudou. Zatím je nemám.
Datum poslední změny: 23.03.2009 13:29:00
Komentáře >> přidat
26. 03. 2009, 14:19:13
Mě se soutěž taky líbila.. A s umístěním spokojenost 
Myslim že všechno jsme si prozkoušeli až až a příště bych se určitě znova zúčastnil.. A sem rád že sem nakonec jel hned dom, nechtěl bych tam tvrdnout do sedmi do rána 
A štve mě ta svině zahnutá, tu sme poďáli 
23. 03. 2009, 20:39:57
Z mého pohledu skvělá akce, vyskoušeli jsme si věci z výbavy v hasičárně, které jsme pomalu ani nevěděli na co jsou, zjistili co za výzbroj postrádáme a co je zastaralé a potřeba doplnit, cítím to tak že se zvedla kvalifikace, v případě jakéhokoliv problému ve zborné. Praxi nemůže nikdy teorie nahradit. a možná by stálo za úvahu některé prvky zařadit i na námy pořádanou Šacberskou Zborenskou soutěž.